Běžky ve Švédsku s CK Rajbas?

A nedali by vam presnejsi info primo v te cestovce?

s běžkama na těžko je to voser vždycky a všude. To bych radši jel někam na jedno místo, když už na sever, ať si zajezdíš a ne jen se plahočíš. Navíc si musíš koupit i jiný lyže, na větší váhu.

Fakt s baťohem, není to spíš se sáněma? Týden někde za plárním kruhem už si baťohem nedovedu představit. Jedině že by ty sruby byly fakt zaručené, že tam bude 100% místo na spaní, dřevo na topení atd… ale stejně tam budeš mít aspoň 10kg náklad minimálně. Co mám info od jiné cestovky, tyhle výlety nejsou rozhodně náročné fyzicky, protože musí být velká rezerva na počasí. Takže když je hezky, je to jarní opalovačka v roláku, trasa protáhne nebo si uděláš jěště výlet na kopec okolo srubu. Ale když je hnusně, tak jseš rád že dojdeš k chatě.

Fakt bych tam zavolal, určitě představu o svých klientech mají. Určitě poradí i co se týká lyží a výbavy.

Dík za reakce. Info od CK máme dost podrobný a jsme s nima v kontaktu, v tom problém není. Spíš mi šlo o osobní zkušenosti účastníků, to je prostě jinej pohled. Místo na spaní by mělo být zarezervovaný, na chatách se dá i koupit jídlo, takže batoh bude stačit. Napřed jsme si to chtěli osahat bez saní, ty třeba zase za rok. Určitě nečekám že to bude běh, spíš turistika kde se nemusí šlapat z kopce :)

Tak sakra lidi, kdy už nám tu v ČR zase konečně napadne trochu snehu na bezky?

Už mne tahle zima neba:).

Možná něco ve středu na severních horach…

Tak jsem byl minuly tyden v Norsku, Hardangervidda, z Finse do Ustaoset. Byl jsem tam i loni, jen se jela trochu jina trasa. Snehu je tam dost a minimalne to kvetna jej pry vyrazne neubude. Tam vys stale snezi. Nekteri meli pasy, ja pouzivam vosky. Jelo se po vyslapanych tratich, druhy den bliz civilizaci i po upravene stope. I kdyz pres noc napadne cerstvy snih nebo vitr stopu zamete, je porad lepsi jet ve stope, snih pod cerstvou vrstvou je uslapany. Jednou jsem ve sjezdu vyjel mimo stopu a ani na BC bezkach nebylo mozne udrzet stabilitu, udelal jsem kotrmelec a spadnul primo na hubu. Taky mam spis uzsi lyze 70–60–65 mm, ale taky dlouhe, 215 cm. Bylo to i pomerne tezkym batohem, dost jsem se boril. Pro me toto zimni putovani moc neni, mam radeij jednodenni vylety, ale i tak mohu doporucit. Jelo nas 17, ale da se i v mensi skupine nebo jednotlivec. Prespani v turistickych chatach (DNT).

Čau, mám za sebou akci s Rajbasem a zanechalo to ve mě natolik silný dojem, že tu nechám report. Předem upozorňuju, že je report subjektivní a z pohledu prvoúčastníka a hodně svátečního běžkaře, takže to ostatní klidně mohli vidět úplně jinak. Je to strašně dlouhé a stejně jsem spoustu věcí vynechal, kdyžtak se ptejte.

Šla se tato trasa, https://mapy.cz/s/janedebedo, 12 lidí + průvodkyně. Většina lidí měla úzké běžky, mazací nebo mohér, backcountry jsme měli 4. Počasí víceméně pěkné, denní teploty kolem –5 až –10, ráno až –25. Převážně slunečno, občas ale stín nebo vítr, což udělalo hodně velký teplotní rozdíl během chvilky. Jeden den vichr a sněhové přeháňky, ale nic extrémního, viditelnost a orientace zůstala v pohodě. Jednou byla naprosto luxusní polární záře.

Trasu považuju za dobře vymyšlenou (základ je Kungsleden, ale jsou tam vložené varianty), kdy se jednodušší dny po místní magistrále kombinují s vedlejšími údolími, kde za celý den projdou 2 skupiny a stopa se musí hledat a šlapat. Hlavní trasy značené tyčemi, vedlejší ne, ale tam nebylo kam uhnout takže nejhorší orientační problémy byly typu jestli kupu šutrů obejít zleva nebo zprava. Nepotkali jsme ale výrazně zhoršenou viditelnost, možná bych mluvil jinak. Etapy velmi zhruba 15–20 km, rychlost postupu plusmínus 4–6km/h podle charakteru. Většinou firn nebo prašan, skoro pořád stopa nebo pevný sníh, takže si umím i představit výrazně pomalejší postup. Sportovci to dají i rychleji, ale lepší je se spíš kochat a moc nezpotit. Jednak se při pauze dost rychle prochladne, a taky ty etapy nejsou tak dlouhé, a co potom na chatě.

Hory tam jsou fakt pěkné, spíš kulaté kopce, výhledy, vegetace dole řídká, nahoře žádná. S klidem doporučím každému, kdo má rád kochací turistiku v horách. Ty vedlejší údolí byly sevřené, mezi horami spíš alpského charakteru, takže zase trochu jiný charakter, ale trasa celá zvládnutelná na běžkách. I když občas sjezdy nebo stoupání trochu na hraně možností běžek (nebo účastníků, viz. dále ).

Chaty (až na jednu) s obchodem, kde měli základní potraviny (vločky, rýže, těstoviny na váhu, nějaké sladké i „slané“ konzervy – 50–80 SEK, hotová lyofylizovaná jídla – 130 SEK, pivo 0.33 – 60 SEK, sušenky – 50 SEK), takže kdo chce hodně odlehčit, tak si fakt jídlo vždycky může koupit jen na aktuální den nebo dva. Na chatách mají postele a topí se, spacáky nejsou potřeba, ale k ránu může chata vystydnout když se nepřikládá. My spacák měli a 3× se docela hodil, i když samozřejmě se dá spát ve svetru nebo vstát a zatopit :) Na chatách se očekává, že vodu a dřevo po sobě doplníte, hlavně voda je občas docela daleko/hluboko a samo o sobě je její donesení v 25l barelu nezanedbatelný sportovní výkon.

Celá akce byla naplánovaná hodně optimisticky a sluníčkově, ve stylu mysli pozitivně a nebudou problémy. První den jsme měli naplánovaný příjezd do Abiska v 16:00, s tím, že 14 km na chatu dojdeme za světla, protože na severu přece slunce zapadá pozěji (což 18.3. úplně neplatí, ale je pravda že soumrak delší je). Až později jsme se dozvěděli, že trať do Narviku je známá tím, že tam vlaky prostě včas nejezdí. My nakonec startovali cca v 17:00 a na chatu docházeli za úplné tmy v 19:30. Na chatě jsme zjistili, že jsme hned na startu přišli o 2 účastnice. Jedna měla nové boty i lyže a ani s pomocí průvodkyně nebyla schopná nacvaknout. Takže zůstaly v Abisku, s tím že si půjčí jinou výbavu nebo si prostě nějak poradí a dojedou zítra skůtrem. Skůtry ale nějak nejezdily, takže holky šly kratší trasou samy a potkali jsme se na třetí chatě. Po příchodu vyjadřovaly silné rozčarování nad tím, že byly nechané samy sobě a průvodkyně nebo cestovka se o ně moc nezajímala. To jsme ale už zjistili i my ostatní. Průvodkyně šla sama, skupina se vůbec nedržela, každý šel sám a sebe. První dva dny to bylo v pohodě, šlo se víceméně po rovině, značení nepřehlédnutelné. Třetí den přituhlo, šlo se přes sedlo, výstup asi 500m do 1250m, vítr a sníh. Postupně jsme se rozdrobili, nakonec šli dokonce dva lidi úplně sami, jeden úplně mimo dohled, průvodkyně někde vepředu, naprosto bez přehledu o zbytku skupiny. Nějak nám to nepřišlo úplně bezpečné, naštěstí se aspoň poslední dva pak domluvili a došli spolu. Závěrečný sjezd byl vypečený, ten poslední týpek v pádu utrhnul botu. S podporou jednoho na nás nezávislého Čecha to nějak na chatě sešroubovali, ale netroufl si jít s námi dál náročnější variantou, tak se odpojil a dva dny šel samostatně po hlavní trase. To už jsme začli zjišťovat že průvodkyně má ultralight batoh, takže je sice rychlá, ale v případě problémů maximálně doběhne na chatu, protože nemá ani satelitní telefon – cestovka má jeden a ten dostala jiná akce. Od kolemjdoucích domorodců jsme postupně zjišťovali, že lopata na záhrab, karimatka, spacák nebo nouzový bivak je opravdu celkem standardní výbava, od nás to neměl vůbec nikdo. Nejdrsnější ale bylo, když následující den jedna holka (paní, ale rozumíme si :) ) 6 km po startu na sjezdu v pádu neopravitelně zničila botu. Průvodkyně kilometr vepředu, nakonec se teda vrátila, a pak holku poslala samotnou zpátky na chatu. Nás čekalo ještě asi 12 km, zavolat vrtuli nebylo čím, takže vrátit se byla lepší varianta, a cesta nevypadala zas tak dramaticky, i když pěšky to muselo být dost jiné než na lyžích. Když jsme došli, zjistili jsme že o ní nikdo neví, její kámoška začla panikařit, takže nakonec opravdu vystartovali záchranáři ji hledat. Naštěstí se za chvíli ozvali z chaty, že dorazila a je OK, takže rescue tým zase odvolali. Ale pár hodin nervů to bylo. Další dramata už ze nekonaly, když tedy pominu spadlou trolej na zpáteční cestě, osmihodinové zpoždění vlaku a zmeškané letadlo. Příště bych se na noční vlak vykašlal a radši zaplatil letadlo z/do Kiruny. 24 hodin ve vlaku je na palici, i když se půlka prospí.

Celkově tedy akci hodnotím tak na 3 z 5. Trasa a prostředí super, bezpečnost za mě dost podceněná. Problémy se nakonec nějak vyřešily, ale dost s jim šlo naproti tlakem na cenu, nedostatečnou výbavou nebo malou časovou rezervou. Podpora cestovky nakonec spočívala spíš v tom že zajistila hotel a přebookovala let, ale na trase to bylo každý sám za sebe. Ráno se určil směr, a odpoledne jsme se sešli na chatě, jen 2× když nebyla stopa se fakt šlo ve skupině. Tam naopak průvodkyně v čele neúnavně prošlapávala stopu, to jsme nechápali jak to dává. Chtěli jsme jet napoprvé s vedenou skupinou, abychom získali zkušenosti, jak řešit krizovky nebo špatné podmínky, tenhle cíl to určitě nesplnilo. Spíš jako negativní příklad, jak to nedělat. Na druhou stranu, když odmyslím krizovky, tak to bylo určitě super, a to mě běžky fakt moc neberou. Akci bych nedoporučil, pokud chcete jet s cestovkou hlavně proto, aby se o vás postarala v případě problémů nebo kvůli vyšší bezpečnosti. To jsem tam nenašel. Pokud vám stačí klasicky zajistit dopravu, ubytování a průvodce, který vás nebude moc opečovávat, tak je to v pohodě.

Letos jsem byl ve Švédsku s Rajbasm i já. Vše celkem v pohodě. Byli tam dva průvodci, jeden v předu a druhý jistil jistil pomalejší vzadu.