Bikepark Schladming: alpský trailový ráj

Chcete si zpestřit dovolenou v Alpách trailovým ježděním? Bikepark Schladming toho nabízí opravdu hodně. Pro všechny.

Když jsme v létě objížděli výzvu Stoneman Taurista, rozhodli jsme se zůstat v Rakousku o pár dní déle, abychom si ty pořádné hory pořádně užili. A když už jsme s sebou měli kola, přímo se nabízelo vyzkoušet některý z místních bikeparků.

Nejsme tady špatně?

Nejsme ale žádní enduro drtiči a větší skoky, balvany a místa kde je víc kořenů než hlíny u nás vyvolávají paniku, takže jsme hledali, kde bychom se mohli na XC fullech hezky svézt bez obavy o život. Podle mapky a popisků přesně tak vypadaly modré traily ve Schladmingu, ke kterým jsme to měli kousek. Po dvou dnech šlapání do kopců na Stonemanovi nás navíc nalákalo, že nás nahoru vytáhne lanovka a užijeme si to jen z kopce.

Znejistěli jsme ale hned ráno u lanovky. Ve frontě to vypadalo, že jsme se krutě spletli. Byli jsme tam jediní bez integrálek a chráničů a zdvihy jsme měli aspoň o pět centimetrů menší než všichni okolo, včetně dětí.

Rozhodli jsme se ale nevyměknout a utratili jsme poměrně děsivých 62 Euro za jízdu nahoru na Planai (být tam delší dobu, rozhodně by se vyplatilo koupit si Sommercard). Co už, Schladming je prostě jedno z rakouských top středisek v létě i zimě a tomu odpovídají i ceny. To se nám potvrdilo i později, když jsme dostali hlad a šli si dát polévku…


Kabinová lanovka je ale luxusní, stojany na kola uvnitř dobře vymyšlené (prostě jen vjedete dovnitř a zaparkujete kolo jako před obchodem). Pod lanovkou vedou červené a černé lajny, na kterých už se lítalo. Tak jen nahoře špatně neodbočit, abychom se tam omylem neocitli. Na Planai nás ale obavy vlastně přešly - ty výhledy všude okolo nám tak zlepšily náladu, že šlo všechno stranou. Jen davy turistů všech věkových kategorií, které se různým tempem valily mezi hospodami na vrcholu to trošku kazily.

Peak Flowline

Nejdřív jsme chtěli prozkoumat Bike Arenu - pro případ, že bychom se tam někdy vydali s dětmi. Ukázalo se ale, že je trošku nestrategicky umístěná na druhou stranu od začátku modrého trailu a navíc bychom museli docela sjet, tak jsme ji obhlédli jen ze shora a rovnou se pustili do skoro 8 km dlouhého Peak Flowline, na který jsme se těšili.


Napsala bych, že Peak Flowline byl přesně takový, jaký jsme si ho představovali. Ale bylo to ještě lepší! Žádné nástrahy, ale krásný vesměs vyhlazený flow trail se spoustou klopenek, menších lavic a boulí, kde se to dalo i napoprvé pustit. Zastávky jsme dělali hlavně kvůli výhledům. A ty byly! Na celé délce jen jeden přejezd po cestě, jinak opravdu svezení jako z říše snů. Trošku jsme pochopili, že místní jsou spíš opatrní, proto ta výbava. I na tomhle trailu, kde se nám naše 100mm zdvihy zdály vlastně akorát se podobným tempem jako my pohybovali větší i menší bajkeři s úplně jinou výbavou. Takže strachy zažehnány.

Atmosféra Alpy-pro-turisty tak byla dokonalá.

Jediné, na co si je potřeba dát pozor jsou křížení s dalšími traily - na několika místech protíná modrý trail stoupací Uphill Flow Trail a taky černo-červená lajna. Křížení se stoupacím trailem problém není, v případě červeno-černého je ale lepší přibrzdit - borci tam jezdí trošku jinou rychlostí…

A ještě jednou!

Když jsme sjeli na mezistanici vysmátí od ucha k uchu a dopřáli si občerstvovací pauzu, shodli jsme se, že jednou bylo málo a chceme ještě. Navíc jsme si řekli, že ty výhledy jsou tak super, že si je chceme užití i cestou do kopce. No, nebudeme si nic zastírat, doběhlo nás takové to české škudlilství a protože jsme neměli další lístek na lanovku, výhledy posloužily jako výmluva, proč jet nahoru stoupacím trailem.

Takže 7 km do kopce s převýšením skoro 500 výškových metrů… Nakonec ale musím uznat, že to byla dobrá volba - i stoupací trail je většinu cesty zábavný a metry přibývají skoro samy. A pak ty výhledy


Na Planai se mezitím nashromáždilo ještě větší množství lidí a v půlce hospod začaly vyhrávat dechovky. Atmosféra Alpy-pro-turisty tak byla dokonalá. Napodruhé byl Peak Flowline samozřejmě ještě lepší než napoprvé. Už jsme věděli kde a co a nebáli jsme se ani odlepit od země. K našemu překvapení nebyl na trailech ani v půlce prázdnin problém s přelidněním - občas jsme někomu uhnuli my, občas někdo nám, ale určitě nemůžu říct, že by tam bylo “narváno”.

Stadium Flowline

Z mezistanice dolů vede kromě silnice, červeného a černého trailu i modrá Stadium Flowline. Oproti horní části toho má za sebou víc - v zatáčkách už se tady poměrně pravidelně objevovaly rolety a na povrch vylézaly kameny. Cestou dolů už se na některých bajkerech začala projevovat i únava, takže jsme byli svědky několika pádů. Není dobré podcenit, že i ježdění z kopce je náročné…


Trail je částečně ve výstavbě, možná už letos v létě bude hotový celý. Co je ale na spodní části každopádně skvělé a zajímavé? Lávky. Nad městem je trail “nalepený” na příkrý sráz a vede velmi často po dřevěných mostcích či lávkách s výhledy do údolí. A pak už jen dokodrcat po sjezdovce dolů a nespadnout při příjezdu na parkoviště, když na vás všichni koukají

Jet či nejet?

Vůbec to není hamletovská otázka, jak by se mohlo zdát, protože odpověď je úplně jednoduchá: určitě ano. Neumím posoudit, jaké jsou těžší traily, ale celý modrý je jednoduše super. I přes naše počáteční obavy jsme odjížděli nadšení (a zmordovaní, odpočinkový den má asi vypadat jinak…). Těžké je to podle toho, jak to pustíte - žádné nástrahy jako skoky s dírou nebo metrové dropy nikde nečíhají.

Osobně bych se nebála vzít i odvážnější děti, které už mají něco najeto na domácí půdě. Co by si ale zasloužilo průzkum před cestou je možnost nákupu zlevněných jízdenek nebo permanentek na lanovku, ať vám takové ježdění neudělá díru v peněžence.