Rozhovor: Anne Tauber – co nezkusíme, nemůžeme se naučit

Nizozemská cyklistka Anne Tauber je od letošní sezony součástí Orbea Factory Teamu. Jak se z rovinaté země jako je Nizozemí stát součástí ženské MTB špičky? Co vše umí její závodní kolo?

Nejen o tom jsme si povídaly, když jsme se potkaly na světovém poháru v Novém Městě. Bylo to v sobotu, mezi oběma závody, které Anne v Novém Městě jela. V short tracku, který už měla za sebou, se umístila na skvělém 8. místě, nedělní cross country ji teprve čekalo. Došla řeč taky na pády, na to, jak to mají menší holky složité s výběrem kola nebo které tratě v rámci seriálu světového poháru jsou její oblíbené.


Ve včerejším short tracku jsi byla osmá, to je myslím skvělé, jsi spokojená?
Ano, je to už několik let zpátky, co jsem mohla startovat z první řady v cross country, takže je to taky už dlouho, co jsem předvedla takhle dobrý výsledek. Byl to hektický závod, ale jsem supešťastná, že můžu být v neděli v první řadě. Nevím sice, co přesně očekávat, ale měla jsem před sezónou dobré výsledky a v přípravě jsem jezdila proti některým ze soupeřek, i když ne proti všem. Ve světovém poháru je to vždycky o něco těžší, jsou tady samí skvělí závodníci.

Světový pohár v Novém Městě jsou první letošní velké závody, těšila ses?

...když v tomhle tempu ztratíte i jen metr, je těžké dostat se zpátky.

Rozhodně. Byla jsem velmi nervózní, ale byla jsem připravená. Short track je ale těžký závod, protože když uděláte i jen jednu malou chybu, v závodě za to zaplatíte. Takže jsem se snažila být opravdu velmi soustředěná. V takovém závodě se pořád něco děje, navíc pršelo, takže závod byl o to těžší. Každopádně jsem ráda, jak to dopadlo.


Je to skvělý výsledek, byla jsi jen 0,05s za vítězkou, resp. za první skupinou.
V první půlce závodu jsem se cítila nabitá a silná, ale když dvě nebo tři kola před koncem ostatní zrychlily, udělala jsem pár drobných chyb a když v tomhle tempu ztratíte i jen metr, je těžké dostat se zpátky. Kdybych ty chyby neudělala, mohla jsem být s první skupinou, ale každopádně holky vepředu měly spoustu síly, asi o něco víc než já, musím na tom ještě zapracovat.

Ale byla jsi ve skupině s Jolandou…
Byla, to je skvělé, že? Myslím, že to opravdu není špatné.


Líbí se ti zdejší tratě?
Trať na cross country je jedna z mých nejoblíbenějších, protože je přírodní. Mám raději přírodní tratě, než ty postavené a myslím, že to je jedna z výhod našeho sportu, že jezdíme v přírodě. U short tracku bych uvítala víc technických pasáží, které by pomohly rozdělit peloton. Takto se jelo velmi rychle a v balíku bylo těžké se propracovat. A taky místy nebezpečné. Nejsme až tak zvyklé jezdit v balíku, takže bylo těžké bránit svou pozici. Mám prostě raději, když se pole rozdělí a mám víc prostoru. Každopádně závody v NMNM jsou mé nejoblíbenější.

A teď zásadní otázka: jsi z Nizozemí. Tam nejsou žádné kopce ani hory, jak jsi se dostala k horské cyklistice?
Byla jsem rychlobruslařka a v létě jsme trénovali na silničních kolech, kvůli kondici. Mám opravdu ráda rychlobruslení,

...řekla jsem si, že tomu dám dva roky, abych viděla, jestli to funguje. A fungovalo.

je to pravý holandský sport, tradiční, u nás na vysoké úrovni. V Nizozemí je na tak vysoké úrovni, že jsem byla opravdu dobře vytrénovaná, jak fyzicky, tak duševně, dobře jsem věděla, co to znamená být sportovec. Pak jsem se ale zranila, na rok jsem vypadla a rozhodla jsem se, že chci mít ze sportu radost a užívat si ho, takže jsem si vymyslela, že se v létě budu trochu více věnovat cyklistice.


Jeden rok na dovolené jsme byli v horách a otec navrhl, že si půjčíme kola a zkusíme horskou cyklistiku. Tak jsme si to vyzkoušeli a mě to moc bavilo. Potom jsem dostala svého prvního horáka, dvacet šestku a první dva roky to bylo spíš proto, abych si kolo přes léto víc užila, protože silnička mě až tak nebavila. Stále to byl ale víceméně trénink. Abych se dostala do formy, absolvovala jsem i nějaké závody a začalo mě to bavit víc než bruslení, byla jsem v tom dobrá (v rychlobruslení jsem byla vždy kousek za nejlepšími). To už mi ale bylo 18, vlastně jsem tak nikdy nebyla junior, začala jsem rovnou v U23.


Od mala jsi tedy byla rozhodnutá být profesionální sportovec?
Vlastně ano, od 14 jsem šla za tím, že budu rychlobruslařka, později jsem jen změnila sport. Asi ve 20 jsem přerušila školu, abych měla víc času na trénování a řekla jsem si, že tomu dám dva roky, abych viděla, jestli to funguje. A fungovalo.

Máš moc hezké kolo. Je to tak, že ti ho tým dá a nemůžeš na něm nic měnit nebo si ho můžeš přizpůsobit tak, aby ti sedělo?
Kokpit a set-up je standardní, protože Orbea dělá i tyto díly, všechno je to tedy produkce Orbea. Já jsem ale trošku menší, takže si můžu nastavení přizpůsobit tak, aby mi vyhovovalo. Mám tak třeba kratší představec na míru. Být součástí factory teamu má právě tu výhodu, že pokud potřebujeme něco specifického, můžeme si o to říct a oni nám to vyrobí.

Zbytek kola je ale vlastně standardní, je jasné, že to měníme před každým závodem (řetěz, kazetu), třeba na včerejší short track jsem měla super slick pláště a jinou kazetu. Měla jsem 45 zubů (pro mě poprvé), takže jsem mohla využít menší rozdíly mezi převody – bylo to pro mě nové, ale fungovalo to.


Jsi stejně vysoká jako já, takže přesně vím, jaký je problém vybrat vhodný malý rám a komponenty, aby seděly. Orbea ale dělá i tento karbonový celoodpružený rám modelu OIZ v malé velikosti. Obvykle to ale tak nebývá. Jaké s tím máš zkušenosti?
Měla jsem vždycky štěstí, začala jsem na Feltu, pak American Eagle a teď Orbea a všechny tyhle značky mají i malé rámy. Ale kdybych si měla kupovat kolo sama, dala bych si právě na velikost rámu velký pozor, protože ne každá značka má pro nás menší vhodné velikosti.

Já jsem pro zkusit všechno, takže jsem byla zraněná vlastně pořád.

I tak musím být velmi pozorná co se týká na stavění kola – často mám třeba moc vysoko řídítka a nemám pak dostatečnou kontrolu nad předním kolem, protože když jste vepředu vysoko, máte víc váhy vzadu a přední kolo ztrácí grip. Na začátku jsem s tím bojovala i u Orbei, protože mám 120 mm zdvih vidlice a měla jsem pocit, že jsem moc vysoko. To je důvod proč mi vyrobili jiný představec, díky kterému můžu jít správně nad přední kolo.



Jak velký je v tomto roce váš tým?

Chci uspět na začátku sezony, protože to mi dá sebevědomí do dalších závodů...

Jsme 4 jezdci, pak máme 2 mechaniky, fyzioterapeuta, kuchaře a trenéra. 5 lidí k jezdcům je tak standart, pak jsou ale další jako řidič teamového kamionu, lidi z PR a médií. Mám ale ráda, když těch 5-6 lidí je pořád stejných, protože mě znají a když se třeba zraním, vědí, co se mnou, vědí, co potřebuji před závody a dobře nám to funguje.

Co zranění? Kolikrát už jsi se letos odřela?
Letos to naštěstí není tak hrozné, loni to bylo pořád něco, ale letos zatím dobré. Často mě bolívají záda a mám problémy s boky. Teď už se mi daří vyhýbat se zraněním, ale protože jsem s MTB začínala až pozdě, musela jsem se naučit všechny technické dovednosti. Já jsem pro zkusit všechno, takže jsem byla zraněná vlastně pořád. Když jsou věci nové, je to risk, ale když je nezkusíme, nemůžete se je naučit.


A jak často jsi teda na zemi?
Častěji, než je obvyklé I když se snažím jezdit bezpečně, něco se přihodí vlastně každou jízdu. Když ale děláte chyby, zkoušíte tak limity sebe i kola, a to je vlastně nezbytné, protože musíte zjistit, kde jsou vaše limity. Jen musíte vědět, jak padat bezpečně. Takže když už padám, nemám vážná zranění.

My říkáme, že kdo nepadá, jezdí pod své možnosti.
Jo, to je rozhodně pravda, kdo to nevyzkouší, nenajde své limity. Jiné je to možná v závodě, když jste v TOP 5, musíte zvážit, jestli se vám vyplatí riskovat, musíte znát své limity.


Jsme na začátku světového poháru. Na které další závody se těšíš? Které jsou tvé oblíbené?
Oblíbené jsou právě tyto v NMNM, mám ale ráda všechny přírodní tratě, třeba v Lenzerheide, Mont-Sainte-Anne. V minulosti jsem si říkala, že se na některé tratě netěším a nakonec jsem tam měla dobré výsledky. Na druhou stranu je skvělé, že máme několik různých druhů tratí a různí jezdci si tak přijdou na své. Když nad tím přemýšlím, vlastně je nakonec mám ráda všechny.

A co letošní mistrovství světa v Glasgow? Předpokládám, že formu časuješ právě na něj.
Ano, mám v sezóně několik cílů a vlastně i vrcholů. Chci uspět na začátku sezony, protože to mi dá sebevědomí do dalších závodů a pak samozřejmě zkusím načasovat formu do Glasgow. I když si zatím nejsem jistá, jestli tam pojedu jen XCO nebo i XCC. Rozhodnu se podle výsledků v sezoně. A taky uvidíme, jaké tam budou tratě a jestli mi budou sedět.


Co tvé očekávání od nedělního závodu?
To těžko říct. Sezonu zahajuji bez konkrétních očekávání. Před každými závody si ale pro sebe dělám takový check list, ve kterém si pak zaškrtnu, co se mi dařilo a co ne, jak se mi vedlo takticky a technicky. Tentokrát jsem opravdu ráda, že můžu startovat z první řady, můj cíl je ale potvrdit dobrý pocit z přípravy a splnit malé cíle, které si dávám pro každý závod. Každopádně se budu snažit, jak nejlíp budu umět.

Díky za rozhovor a v nedělním závodě hodně štěstí!


A pokud by vás zajímalo, jak nakonec Anne v nedělním cross country dopadla – nebylo to špatné, z 92 žen na startu obsadila 20. příčku. Podle vyjádření teamu tedy sice za očekáváním, ale bodový zisk do celkového pořadí nebyl zanedbatelný. A jak jsme si řekly – je potřeba to zkoušet.

Foto: Orbea Factory Team; Radek Kašík