Tip na výlet: Žďárské vrchy - srdce Vysočiny

Dnešní tip na výlet nás zavede do středu České republiky a konkrétně do Žďárských vrchů, které se často nazývají srdcem Vysočiny.

Žďárské vrchy jsou součástí Českomoravské vrchoviny a jsou chráněným krajinným územím. Nejedná se o vysoké hory, ale nalezneme zde mnoho skalnatých věží a útvarů. Díky tomuto faktu zde potkáte spíš lezce než cyklisty, a jak všichni určitě víte, i Radek Jaroš, jeden z nejlepších horolezců a alpinistů, pochází z toho kraje. Místní příroda má své specifické kouzlo a nenapadá mě, k čemu ji přirovnat. Rozsáhlé louky, hluboké a staré lesy, to vše zde najdeme.

Parametry trasy:

• Určení: Horské HT, full
• Náročnost: Střední - pro zkušenější bikery
• Kdy jet: Raný podzim před opadáním listů, ideálně za sucha
• Povrch: Trail 45 %, lesní nebo šotolinová cesta 45 %, asfalt 10 %
• Délka trasy: 45 km
• Převýšení: 1200 m
• Trasa: na Strava.com
• Trasa: na Mapy.cz

Odkud kam?

Jako startovní pozici jsme si vybrali všem známou Vysočina arénu v Novém Městě na Moravě. Je zde velké neplacené parkoviště, skvělé zázemí s bufetem a také traily, kdybyste se po výletu chtěli vyřádit.


Náš výlet začínáme po naučné stezce Po stopách posledního vlka vysočiny. Projedeme kolem přírodního koupaliště a pak loukou nahoru do vesnice Maršovice. Tam se napojíme na žlutou turistickou a už to pelášíme přes louky směrem na Studnici, do které nás čeká první delší kopec. Ze Studnice držíme stále žlutou turistickou, která nás zavede do hustého tmavého lesa, plného krásných vzrostlých stromů. Lesem vede pěkná, místy technická pěšinka, která nás dovede až do vesnice Odranec. Do této vesnice nás čeká také pěkný kopec a v ní se napojujeme na modrou turistickou a stále do kopce až na vrchol Bohdalec, kde se nad okolím tyčí skalní útvar.


Dolů nás čeká první obtížnější sjezd výletu. Na XC pro někoho možná na hraně a na trail biku tady půjde jet pěknou kudlu. Sjezd je specifický spoustou kamenů a sem tam potkáme nějaký oslizlý kořen. Po pár stovkách metrů dojedeme na rozcestí k turistickému přístřešku a tady máme dvě varianty. Buď pokračovat dále po modré až na zříceninu hradu Štarkov, nebo po zelené na Lišenský dvůr. My z časových důvodů jedeme rychlejší variantu po zelené, ale cesty se opět spojují ve vesnici Daňkovice. Tady se pokoušíme najíst v místní restauraci, ale bez úspěchu, je plno. Tak si na mapách nacházíme hostinec U Kolouška, voláme, děláme rezervačku a s jistotou teplého jídla a studeného piva vyrážíme na dalších deset kilometrů.

Není těch kopců málo?!

Žďárské vrchy jsou hlavně pro ty, kterým kopce nesmrdí. Další z kopců nás čeká hned za vesnicí Daňkovice, a to Buchtův kopec, kde se nachází řízení letového provozu s radiolokační stanicí. Na vrchol vede dlážděná cesta, přibližně v půlce výšlapu se vám nabídne výhled do krajiny, ten nechybí ani na vrcholu kopce. Z Buchtova kopce vede opět pěkná turistická pěšinka okořeněná sem tam kameny a kořeny, žádný těžký sjezd, ale ani nudný. Pouze jeho konec vede po louce nebo štěrkové cestě, která nás dovede až do Sněžného.


Ze Sněžného jak jinak než zase do kopce, rovinky si zde moc neužijete. Vydáváme se směr kopec Drátník, který je oblíbený mezi lezci. Cestou projíždíme chatovou osadou U Háje, kde můžeme sednout do rodinné kavárny, nebo jako v našem případě, navštívit hospodu pod Drátníkem s názvem U Kolouška. Cestou k ní také mineme Monument Radka Jaroše, kde můžeme vidět vytesané všechny jeho úspěšné výstupy na nejvyšší hory světa. U Kolouška na vás čeká příjemná obsluha, výběr ze dvou piv, přičemž jeden z pivovarů je rodinný minipivovar, a také nějaký ten domácí koláč či buchta. Příjemná je také možnost platby kartou, sem se ještě vrátíme, díky!

Hurá do druhé poloviny

Občerstvení jsme dali přibližně v půlce našeho výletu, měli jsme za sebou sice jen 25 kilometrů, ale výškových metrů jsme zdolali už 800. Z hospůdky se vrátíme kousek zpět a vyjedeme na vrchol Drátníku. Z něj pak sjezd, kde na podzim listí zakryje veškeré kořeny a kameny, tak není vůbec jednoduché odhadnout, co se nachází pod ním, a několikrát se pěkně zapichujeme. I tak si sjezd užíváme a rohlík na obličeji nechybí.


Teď je na čase, aby zpozorněli ti z vás, kteří mají rádi výzvy. Další kopec, na který se vydáváme, nese název Malinská skála. Tady dopředu píšu, že to nejde celé vyjet, ale přes půlku se dostat dá, nicméně to není zadarmo a pěkně si máknete. My se pokoušíme vyjet co nejvíc, ale vzhledem k tomu, že je spíše mokro a ještě zima, to moc nehrotíme. Vytlačíme asi posledních 400 metrů a jsme na vrcholu. Pro ty, kteří nechtějí ošlapávat tretry, je zde varianta objetí kopce lesní cestou, kdy dojedete k turistickému přístřešku, kde se napojíte zpět na červenou. Propříště se asi také přikloním k této variantě. Sjezd z Malinské skály je krátký a po něm udržujete nastoupané metry po hřebeni kopce.

Poslední kopec výletu

Čeká nás poslední větší vrchol tohoto okruhu, kterým je Lisovská skála. Z ní nás čeká jeden z těžších sjezdů, kde je třeba dávat pozor na správně zvolenou stopu, pokud jedete na XC, držte se vlevo, je zde spousta zapichovacích míst, kořenových pasáží a musíte aspoň trochu udržovat rychlost.
foto10 (Hřebenovka před Lisovskou skálou)
Po Lisovské skále se napojujeme částečně na okruh Kola pro život, které se v Novém Městě na Moravě jezdí. Čeká nás ještě jeden delší sjezd k Rumpoltovu rybníku, kde se při závodě nacházela občerstvovačka. Na konci tohoto sjezdu pozor, křížíte zde silnici. Projedeme kolem rybníka a dáme se směrem doprava, stále držíme červenou turistickou. Stoupáme směrem na Žákovu horu, při výjezdu nás čeká ještě jedna výzva. Až uvidíte kořenové pole, zvolte stopu vpravo, vyjet se to dá, ale zadarmo to není. Dále nás lesní singl vyplivne na asfaltku, po které jedeme dále nějaké tři kilometry směrem na Fryšavský kopec.

Přírodní singl

Ti z vás, co závod Kola pro život zde jeli, tenhle singl dobře znají, byť z opačné strany. Před Fryšavským kopcem odbočíme doleva na modrou turistickou a jedeme. Úzká pěšinka zpestřená sem tam obrovskou kaluží, ke které vždy pohotově musíte najít objezd, naštěstí tam ale vždy je. V tomto směru je singl rychlý a dá se pálit, má to flow. Rozhodně doporučuju pošetřit trochu sil, abyste si mohli tuhle část užít.


Lesní pěšina nás zavede až do Tří Studní, kde držíme modrou značku a vyjedeme na vrchol single trailů v NMnM. Ti, kteří to zde neznají, mrknou na vrcholu kopce do mapy, aby trefili na začátek trailů. My jsme zvolili červený trail, který je aktuálně celý nový. Čekají na vás vysoké klopenky a nesčetné množství boulí, které jdou skákat jako dvojáky, a to od dvou až do šesti metrů, tohle nás fakt bavilo a doufáme, že je to směr, kterým NMnM půjde.

Poté je dobré trefit druhý začátek trailů u turistického přístřešku a zde už si vybrat dle chuti. My začínáme modrým a napojujeme se dále na červený, což mi přijde jako asi nejzábavnější kombinace. Po červeném trailu ještě odbočíme doleva a po chvilce se napojíme na flow trail, po kterém dojedeme až do Vysočina arény.

Závěr

Žďárské vrchy rozhodně stojí za to navštívit, a to v jakémkoliv ročním období. Jsou vhodné pro jakýkoliv druh turistiky a v zimním období zde najdeme spoustu běžeckých tras. Sice se nejedná o žádné velehory, i tak si myslím, že vás Žďárské vrchy nadchnou.