začnu jednou fotkou se šťastným koncem a pak následuje malý apel na ostatní bajkery
ad 1 – k fotce v příloze je nutný krátký popis:
vteřiny před „katastrofou“ vypadaly tak, že borec si to na bajku hrnul (a to fakt rychle) z kopce od Útěchova do Ořešína, na zádech se mu jak děcko prackama držel vlčák a koukal mu přes hlavu. U spodní závory neustál pánečkův losí test a odporoučel se z jeho zad. Udělal parakotoul, otřepal se a rychle následoval pánečka, který se jen zběžně ohlédl a pokračoval dál.
Jinak se omlouvám za kvalitu, nebyl čas na nic jen zvednout foťák a nějak to zmáčknout.
ad 2)
nestalo se poprvé, kdy jsme, teď už s manželkou, děckem a psem šli cestou z Ořešína nahoru na Útěchov.
V jedné zatáčce se vyřídil nějaký namakaný bajker – závodník, dost rychle na to, aby se mu nelíbil náš pes, kvůli kterému musel přibrzdit, s komentářem, že ho máme mít aspoň na vodítku aby se mu nepletl pod kola (aspoň že byl myslím slušnej, pokud jsem mu rozumněl). Pes je zvíře, které si běhá zleva doprava a nevím co by říkal, kdyby na tom vodítku skutečně byl a vodítko bylo přes celou cestu, navíc poslouchá a na vycházce je, aby se proběhnul, ne aby šel u nohy.
Podobně tam „pobíhají“ i další psi, maminky s kočárky, malé děti ať už pěšky nebo na kolech, hodně důchodců na vycházce, jezdí jezdci na koních.
Takže by bylo fajn, kdyby s tím milí závodníci počítali, že tady na podobnou „havěť“ můžou narazit a občas jim některá z nich hold zkazí v potu tváře vydřené AVS.
