Plavání – třetina triatlonu a prevence bolesti zad

Nevím, kolik nás je se sedavým zaměstnáním. Půlku dne prosedět u počítače alá kreveta a pak se stejným tvarem oblouku zad sednout na kolo, trenažér…? Takto vypadal můj prosinec a část ledna, kdy jsem si řekla: basta, nechci vypadat jak Févalův Hrbáč.

Plavec nejsem, i když mě rochnění se ve vodě baví. Triatlony jsem „zvládala“ v rámci možností. Teda, neutopila jsem se, ale při vylézání z vody mi tekoucí slzy plnily plavecké brýle. A to nemluvím ani o ztrátě energie (nebo motivace?) po této první části závodu.


Tyto dvě věci, narovnat krevetu a zároveň se zlepšit v jedné disciplíně ze tří, mě konečně rozhoupaly k hlubší rešerši. Na internetu mi dost často vyskakovala reklama na Totální plavání. Netušila jsem o co jde, ale popis této techniky splňoval mé požadavky: chcete plavat jako ryba? Uvolněně? Nevyčerpat se na prvních 100 m? No jasně že! Toto potřebuji! Sondovala jsem dál. Potřebovala jsem kurz, kde dostanu zpětnou vazbu ihned a neučím se tak něco špatně. Narazila jsem na Katku Levovou, která měla poslední místo na úvodním kurzu v Ostravě a v dalším kliku jsem byla zapsána.

Kurz se konal v sobotu, na začátku ledna, intenzivní čtyřhodinovka? Šance něco pochytit byla velká. Na kurz byli zapsáni 4 (snad) budoucí plavci. Po úvodním představování se jsem pochytila, že všichni sdílíme stejnou motivaci, naučit se plavat lehce a rychle. Aby nás Katka ještě více namotivovala, předvedla nám bezchybný kraul, kdy nohami kopala minimálně a přitom jela vodou jak torpédo!

Začali jsme s úplnými začátky tak, aby všechny naučené polohy těla navazovaly na další přibývající prvky. Musím uznat, že pro začátečníka bylo nejtěžší si dávat pozor na hlavu v prodloužení, paže v ose s rameny, nohy ať nepadají, střed těla zpevněný,… a to vše při jednom nádechu. Katka nás sledovala a okamžitě dávala zpětnou vazbu, což bylo základem pro posouvání se vpřed.

Po tomto úvodním kurzu jsem cítila svaly, o kterých jsem ani nevěděla, že existují, ale zároveň záda byla protažená, až se mi zdálo, že jsem vyrostla.


Nastala další samostatná etapa, pilování a zkoušení nabytých vědomostí v tréninku. Nepatrné zlepšení šlo vidět, nebo alespoň jsem si to myslela. Uplavat nějakých 1,5 km mi nedělalo větší problém. Ovšem ta správná technika pořád nebyla úplná, stejně jako správně dýchání. Když ono to na Youtube vypadá tak jednoduše!

Přihlásila jsem se na pokračovací kurz.

Pokračovací kurz proběhl rovněž celodenní formou. Po rozplavání nás Katka začala natáčet ze všech úhlů, abychom viděli, co děláme dobře nebo špatně. Jaké rozčarování pro mě nastalo, když jsem se viděla, že místo dvoudobého kopání, kopu jako o život, a že na triatlonu toto tempo vydržím možná 50 m. Opět skvělý feedback a nutný návrat k začátku – naučit se správně kopat.

Po pár kopacích délkách se mozek nějak vzpamatoval a přidal tento nově naučený pohyb k tělu a pažím. Cítila jsem zrychlení bez extra vynaložené energie. Zbývalo správné dýchání. Technika dýchání nevypadala obtížně, ale přechytračit pudy bylo náročnější. Napila jsem se několikrát. Co naplat, rady a tipy byly předány, zbývá už jen soustředit se na ty detaily, co dělají totální plavání tak krásné a ladné.


Plavání bylo okamžitě zařazeno do zimní přípravy k běhu a kolu. Čas do prvních závodů ještě zbývá, ale když třeba počasí zrovna nepřeje a jsou možnosti bazénu, proč toho nevyužít?

Na konec pár statistik: před kurzem plavání styl prsa 2:29/100 m, po kurzu plavání styl kraul a sem tam prsa 2:14/100 m a při plavání čistě kraulové techniky 2:04/100 m. Celkově vypito cca 450 ml chlórované vody, 2 roztržené plavecké čepice, 1 náraz hlavou do okraje bazénu. Motivace na triatlonovou sezonu na 120 %.