Cyklokros - nejkomplexnější disciplína ve světě cyklistiky?

Bláto. Sníh. Písek. Hlína. Toto vše na maximálně 33 mm pláštích. Vítejte v cyklokrosu, který měl minulý víkend v Táboře svůj největší svátek.

Ať už si o gravelu myslíte cokoli, v jedné věci mnoho hejterů lže. Není to poprvé, co dal někdo „silničnímu“ rámu a beranům širší pláště a poslal cyklistu trápit se do terénu. Cyklokrosaři to dělali „before it was cool“ – vždyť první závod se konal už v roce 1902. Údajně šlo o zimní přípravu silničních cyklistů, aby nevyšli z formy během zimy. A pro mě je to zase zimní příprava před televizí, abych během zimy nevyšel z formy sledování World Tour dění. V dobách jako je konání mistrovství světa na domácí půdě je cyklokrosu všude plno. A není se čemu divit, můžeme se pyšnit množstvím úspěchů a nově dalšími medailemi z posledního MS. Ale popořádku – o co v tom cyklokrosu vlastně kráčí?

Systém závodění

Máme zde silniční (a gravel) závody, které nejčastěji vedou z bodu A do bodu B. Občas i z bodu A do bodu A. Pak je zde XC, které se jezdí na různých okruzích. Paradoxně, ačkoli se z dálky CX stroje podobají spíše „žiletkám“, systém závodění je podobný právě horskému bráchovi. V rámci Světového poháru (a jiných dalších závodů) se prostřídá hned několik okruhů, přičemž každý je svým způsobem specifický a jiný.

Ve Val di Sole se závodí na sněhu. V Oostende je to zase pláž a písek. Většině okruhů však dominuje bláto. Tuny bláta. Ne nadarmo se pak o cyklokrosářích říká, že v profi pelotonu patří mezi jezdce s nejlepší technikou jízdy. A Mathieu van der Poel nám pak může předvádět i takové „parádičky“.

Řečí teleshoppingu: „A to zdaleka není všechno!“ Kromě náročného podkladu se závodníci musejí popasovat s přírodními překážkami, jako jsou kořeny, ostré výšlapy a sjezdy, drobné prohlubně. A kde příroda nestačí, nastoupí stavební inženýři a doplní můstky, schody, překážky. Jen tak, aby toho nebylo málo. Ne vždy se dá všechno vyšlapat (a přešlapat), ne na všechno stačí bunny hop. To znamená, že cyklokrosaři jsou sice orientováni na hodinový výkon, ale nesmí zanedbat ani běžeckou přípravu.

Hodinové závody

Jednou věcí je trať, druhou zase délka závodu. Tady CX trochu vyčuhuje z davu a razí opačnou cestu, než jiné disciplíny. Závodníci předem nevědí, kolik kilometrů je čeká, ale je předem daná časová délka závodu. Například při závodech Světového poháru je to zhruba hodina. Po prvním či druhém kole mají rozhodčí představu, jak dlouho asi zabere trať od startu k cíli. Voilá, po přepočtu dostáváme finální počet kol.


A že je to hodina opravdu zběsilého tempa a ježdění naplno. Tedy pokud nejste van der Poel. Ten v této sezóně raz dva ukázal soupeřům záda a následně si už jel své „café“ tempo. Mathieu van der Poel s námi už nějakou dobu své výjezdy na Stravě nesdílí. Dokonce ani takový Wout van Aert nechtěl čtenářům MTBIKER.cz exkluzivně nabídnout údaje ze svého wattmetru. Stejně jako Eli Iserbyt, Thibau Nys, Tom Pidcock a další cyklokrosové hvězdy.

Čísla jsou v této disciplíně očividně poctivě střežena. Kromě toho, při závodech se neustále střídá silové a kadenční šlapání, sesedání a nasedání a běh. Tím pádem je těžké něco vyhodnocovat, ale je zřejmé, že se závodníci hodinu hýbou v těsné blízkosti svého FTP. „Záhul“ jak se patří.

Cyklokrosové kolo anebo, proč si to neudělat ještě obtížnější?

Cyklokrosový stroj z dálky vypadá jako takový standardní gravel – vždyť to má berany, kotoučové brzdy a obutí „v objemovce“. No, jenže ne. Prvořadým rozdílem jsou pláště. Jejich šířka je u akcí UCI limitována na 33 mm pro všechny typy podkladu. Tak co, stále si myslíte, že máte na MTB dobrou techniku při jízdě blátem?

Rozdíly najdeme i u geometrie rámu. Klasické gravel kolo je jako stvořené pro dlouhé jízdy, bikepacking – jednoduše, pro pohodlí. Naproti tomu „cyklokroska“ má agresivnější posed, čímž se více blíží silničnímu kolu. Stejně tak průchodnost plášťů je v porovnání s gravelem menší. Oproti silničnímu kolu je zase středové složení umístěno výše za účelem jednoduššího přeskakování překážek.

A na závěr, na většině gravel jízdních kol dnes najdeme jednopřevodník, kombinovaný s větší kazetou. Toto spojení umožňuje poměrně rychlou jízdu po rovině a zároveň stačí pro většinu stoupání, vhodných pro „štěrkolety“. Naopak, CX jde stále cestou dvoupřevodníků a „jednoplacky“ jsou spíše raritou.

Naštěstí, v těchto nekulturních podmínkách se jezdci nemusí trápit po celou dobu na jednom stroji. Na každém okruhu se nacházejí dvě depa, ve kterých si dokáží závodníci vyměnit kolo – pokud jste běžný závodník, tak například kvůli roztrženému či zaseknutému řetězu, případně odtrženému „šaltru“. Pokud jste Mathieu van der Poel, tak nejspíš kvůli tomu, že cílová fotka vypadá na čistém biku lépe.


Smůla je, když se porucha přihodí hned po startu nebo kousek za depem. Závodník se totiž nesmí vrátit, a tak ho čeká několikaminutový běh s kolem zavěšeným na rameni. Asi není třeba zdůrazňovat, že „dotáhnout špici“ je povětšinou už nereálné…

Koho v současnosti sledovat?

Asi netřeba zbytečně rozmazávat, že momentální největší CX hvězdou je Mathieu van der Poel. Jak jsem v prosinci předpokládal, cesta za titulem byla poměrně hladká - od soupeřů se odpoutal už v prvním kole. Ale co čekat, když vyhrajete 12 závodů při 13 účastech (a to jen díky jednomu sloupu) a dva vaši největší konkurenti se rozhodnou nestartovat…

Dva největší konkurenti, jmenovitě Wout van Aert a Tom Pidcock, však tuto sezónu brali spíše tréninkově. Van Aert se chystá na jarní klasiky, přesto se mu podařilo vyhrát jeden závod. Nezastavilo ho ani odstřelené sedlo. Korunku celému incidentu nasadila samotná firma Fizik, která svá sedla a spojení s Visma - Lease a Bike několik dní na to vychvalovala na Instagramu…

Co se týče Toma Pidcocka, ten by si možná i rád zazávodil naplno, ale série nepříjemností, pádů a technických poruch byla vždy jaksi proti. Zbývá věřit, že nám své umění předvede spíše na jarních klasikách či Světovém poháru v XC.

Tam, kde začala jeho hvězdná cesta mistra světa, svou kariéru také ukončil. Řeč je samozřejmě o Zdeňku Štybarovi, který si v Táboře zajel svůj poslední cyklokrosový závod. V této disciplíně se se třemi mistrovskými tituly řadí k legendám. A co přinese budoucnost? Skvělým příslibem je bronzová medaile českého juniora Kryštofa Bažanta nebo sedmé místo Miachela Boroše mezi muži.

A co ženská sekce? Dominuje jí mládí. Fem van Empel potvrdila svoji roli favoritky a z Tábora si odváží zlato. Následována bývalou mistryní světa Lucindou Brand a snad největší soupeřkou, Puck Pieterse. Naši sousedé s napětím sledovali Viktorii Chladoňovou, která dokázala v kategorii juniorek obsadit skvělé 3. místo. Nám ale udělala ještě o stupínek větší radost Kristýna Zemanová v kategorii U23, která brala stříbro. Simona Spěšná skončila v téže kategorii při své CX premiéře dvanáctá. Nadějná budoucnost.

Vyplatí se navštívit CX závody?

Oproti silničním závodům, kdy kolem vás peloton „profrčí“ během několika vteřin, je cyklokros divácky atraktivnější disciplína. Jelikož jezdci vždy absolvují zhruba 6 kol na zamotané trati (záznamy na Stravě vypadají, jako by jezdili na motokárách), máte je téměř vkuse na očích. Nejznámější série jsou Světový pohár, Superprestige, X20 Trofee, ale poměrně známý seriál se jezdí i u nás. S přímo poetickým názvem - TOI TOI Cup. A jaké je to sledovat MS zblízka?

Tomáš: „Naposledy jsem na cyklokrosovém mistráku s kámoši fandil v roce 1999. Bylo to v Popradu a mezi mé favority patřili i dva jezdci timu Rabobank (mimochodem později Jumbo-Visma, dnes Visma-Leas a Bike) Adri van der Poel a Sveny. Po 25 letech v českém Táboře favorité zůstávají, mění se jen křestní jména. Mathieu očekávání naplnil, Thibau na pódium nedosáhl. Kromě těchto dvou byla motivací strávit „rodinný“ víkend po kotníky v blátě na opačné straně sousední republiky i rozlučkové závody Zdenka Štybara. Kotel jeho fanklubu pod výběhem schodů v zadní části trati byl brutálním zážitkem, jak pro fanoušky, tak i závodníky. Speciálně těch českých, včetně Boroše, jezdícího v top 10 v zajetí belgických závodníků. Co mě mile překvapilo, bubny, řehtačky, klaksony a hlasivky nešetřily ani pro našeho Matěje Ulíka. Byla to pecka!“

Zuzka: „Pamatuji si, jak Tomi přišel domů nadšený, že má pro mě mega překvapení. Vytáhl mobil a na něm mi celý šťastný ukazoval lístky na MS v cyklokrosu v Táboře. Usmála jsem se a řekla si, vždyť to nějak dám. Přišel den D a jsme tam. Ráda bych řekla něco vtipného, ale fakt to byl zážitek. Atmosféra, vidět hvězdy živě, bylo to i pro mě neuvěřitelné. Přistihla jsem se, že si to užívám. Ok, jedna třešnička na dortu bylo to bláto po kolena, to chceš. Totálně mě dostalo, když jsme přišli v pondělí domů a řekli jsme si, že si to prohlédneme i v televizi. A fakt to zapnul. “


V mých očích patří cyklokros mezi jedny z nejnáročnějších cyklistických disciplín. Jezdci se po relativně dlouhou dobu pohybují v „červených číslech“, je silově náročný, vyžaduje vytříbenou techniku. A jaký je váš vztah k němu? Vůbec jste netušili, že něco takového existuje? Nebo patříte mezi pravidelné sledovatele? Nebo jezdce? Podělte se v komentářích.