Mallorka - ježdění v každém ročním období

Malorka je prý snem každého zaníceného cyklisty - tak proč si ho nesplnit?

V polovině listopadu 2022 mi přišel infomail ze Sporttour s plánovanými zájezdy na rok 2023 (byl jsem s nimi na jaře na cyklokempu v Chorvatsku). Uviděl jsem tam Mallorku, jelo se začátkem března – a ani na chvíli jsem nezaváhal.

Hned jsem si prověřil dostupnost letenek na daný termín a bookoval jsem pokoj pro dva. V popisu tohoto zájezdu bylo uvedeno, že si ho užijí nejen zanícení cyklisté - tedy já, ale i ti příležitostní. Oslovil jsem tedy kamaráda Maroše, jestli by na jaře nechtěl jet nakroutit pár kilometrů na Mallorku.

K mému údivu ho ani nebylo třeba dlouho přemlouvat - a tak jsem kupoval letenky rovnou pro dva (150 € zpáteční letenka z Vídně na osobu s odbaveným zavazadlem). Ubytování s polopenzí vyšlo 420 € na 7 nocí (hotel měl vlastní wellness, fitko, venkovní plavecký vyhřívaný bazén).

Zima uběhla, ani nevím jak. Měl jsem během ní alespoň dobrou motivaci poctivě kroutit alespoň třikrát týdně na trenažéru, protože na Liptově se přes zimu nedá moc komfortně jezdit. A od kola je třeba si také trochu odpočinout a vychutnat si i ostatní radosti, které můj kraj nabízí – zejména skialpinismus a lyžování.

Z vytočení se stala docela slušná makačka, na pár kilometrech jsme nabrali cca 350 výškových metrů.

Pár dní před odjezdem se na nás ze všech médií valily informace, že Mallorku zasáhla neskutečná sněhová a větrná bouře, že tam za posledních 20 let nesněžilo a nyní napadly 2 metry sněhu, propadávaly se jim cesty a podobně. Inu, letenky byly koupeny, zájezd zaplacen - stačilo vypnout televizi a sociální sítě a věřit, že výlet dobře dopadne.


Už v letadle jsme poznali pár cyklonadšenců, kteří měli na příručním zavazadle připnuté přilby. Říkám si: ti asi jedou tam, kam my. Po příjezdu na letiště nás čekal transfer. Odvezl nás na opačný konec ostrova, do města Alcudia na hotel Zafiro Tropic 4*. Tam nás už vítal Noro - organizátor zájezdu.

Cestou jsme viděli zasněžené hory – média asi nelhala. Po ubytování jsme si šli převzít kola, která na nás čekala v hotelové místnosti k tomu určené (vešlo se jich tam asi 200). Jejich pronájem byl možný bezstarostně dopředu při vyplňování přihlášky k zájezdu. Stačilo zadat výšku a datum, od kdy do kdy chceme mít bike k dispozici. Pronájem karbonového kola Cannondale na Ultegře stál 130 € na 6 dní. Myslím, že to je velmi férová cena. Pro srovnání - kufr s kolem jako podpalubní nadrozměrná zavazadla v té době stál 65 € na jednu cestu.

Malorským venkovem

První den jsme měli v plánu roztočit nohy a poohlédnout se po ostrově, proto jsem naplánoval trasu po vnitrozemí – přibližně 100 km a 685 výškových metrů. Jako vždy jsem plánoval přes stránku Mapy.cz.

Noro každý den organizoval také skupinové pohodové jízdy se začátkem v 10:00 před hotelem. My jsme ji ten den vynechali a jeli jsme jen ve čtveřici. Trošku nás překvapilo chladné počasí, ale to se každým dnem vylepšovalo.

Večer se šeptalo něco o tom, že by už mohly být otevřeny hory, které byly díky větru a sněhu neprůjezdné.

Po absolvování naší naplánované jízdy jsme ji nazvali Malorským venkovem - samé úzké cestičky, pole, révy, ovocné stromy, ale hlavně KVALITNÍ CESTY.

Odpoledne, po příjezdu na hotel, jsme si šli užít bazén, wellness a prohlédnout okolí hotelu. Po večeři jsme se dozvěděli, kterým směrem se zítra plánuje skupinová jízda - na nejvýchodnější bod ostrova. To se nám s Marošem docela zamlouvalo, a tak byl plán na další den jasný.

Calla Agula - nejvýchodnější bod ostrova

Druhý den jsme se po snídani nachystali tak, abychom v 10:00 byli před hotelem. Sešlo se nás tam asi 15 až 20 cyklistů. Trasu jsem měl předem nahranou v cyklopočítači a tak jsme pomalu mohli vyrazit. Cestou tam se jelo poměrně dost svižné tempo, velkou část cesty jsem táhl špici, trošku jsme se i potrhali, ale nakonec jsme do cíle dojeli všichni pohromadě.


Cesta zpět byla naplánována po stejné trase, ale samozřejmě před ní jsme si dali hromadnou zastávku na Colu a na doplnění energie. Když jsme se vymotali z městských uliček, jelo se docela pomalé tempo, a tak jsem se hned chytil spolujezdce, kterému se toto tempo asi také nezamlouvalo a vyrazili jsme napřed.

Ve dvou jsme si to zatáhli až na hotel v parádním tempu. Konečně jsem si trošku rozbil nohy. Po jízdě následovaly aktivity jako u profi cyklistů: wellness, večeře a také nějaké to pivko.

100 kilometrů + 1 000 výškových metrů

Další den jsme se přidali znovu na organizovanou cyklojízdu do vnitrozemí ostrova. Jejím cílem byla vyhlídka v nadmořské výšce 367 m nm u města Petra. Ráno se nás před hotelem nasbíralo poměrně dost, přidala se i parta z Kopanic. Celistvost pelotonu v tento den byla různorodá. Po cestě tam foukal poměrně nepříjemný protivítr, ale co mě překvapilo nejvíc, bylo to, že neměl kdo táhnout špici – každý šetřil nohy na další dny.

Tak jsem to tedy znovu z větší části odtáhl. V pelotonu bylo již mnoho výkonnostních skupin pohromadě. Někdo chtěl jet rychleji, někdo pomaleji. Docela mě znervózňovalo, když bylo každých pár minut slyšet, jak někdo křičí, že někdo nestíhá. To mě přesvědčilo o tom, že tyto velké skupinové jízdy různých výkonností asi opravdu nejsou pro mě.

Po cestě zpátky se posledních 15 km vláček už pořádně potrhal, konečně jsme si do toho někteří dupli a vypustili tygra z klece. Konečně!

Pracovníci mi rukama-nohama vysvětlili, že výš se nedostanu...

Když jsem si ráno nahazoval trasu do GPS, doplánoval jsem si ji tak, že po příjezdu před hotel se pojedu podívat ještě na výběžek ostrova, který se nacházel nad naším městem. Vypadalo to, že jsou tam pěkné cesty. Domluvil jsem i pár dalších jezdců, že si pojedeme „vytočit” nohy, abychom měli 100. Z vytočení se stala docela slušná makačka, na pár kilometrech jsme nabrali cca 350 výškových metrů. Ale bylo tam krásně. Obklopen krásnými výhledy na pobřeží a tyrkysové moře jsem si uvědomil, proč je Mallorca tak populární destinací pro dovolenou. Kromě nás, kteří sem přijíždíme za cyklistikou, plně chápu lidi, kteří se sem vydávají hledat klid a odpočinek. Pláže na Mallorce jsou jednoduše úchvatné.

Cap de Formentor

Čtvrtý den se nám konečně výrazněji oteplilo, a tak jsme se rozhodli s Marošem jet na „ikonu cyklomalorky” – Cap de Formentor. Podobný cíl měla i skupinová jízda, tak jsme ráno vyrazili spolu. Cesta na maják byla pro osobní auta uzavřena a mohli jsme si ji proto naplno vychutnat. Konečně pořádné kopce s dechberoucími výhledy. Tato trasa byla nejkrásnější, jakou jsme tady jeli. Určitě patří do sekce „must have”.

Maják na konci cesty byl sice zavřený, i nás zpod něj vyhodili dělníci, ale ty výhledy odtud stály za to. Oficiální skupinová cyklojízda v ten den končila Formentorem, ale já jsem měl v plánu užít si krásný slunečný den naplno, a tak jsem pokračoval ještě s dalšími 4 cyklisty a cyklistkami dál, na známou pláž ve městě Cala sant Vince. Na obrázcích vypadala sice trošku hezčí, ale posezení tam bylo příjemné. Po cestě z pláže jsme Maci opravili defekt a absolvovali ještě kolo po vnitrozemí.


Večer se šeptalo něco o tom, že by už mohly být otevřeny hory, které byly díky větru a sněhu neprůjezdné – popadané stromy a skály na silnici, propadané krajnice. No na Mallorce to funguje tak, že tuto informaci vám nikdo neumí oficiálně potvrdit ani vyvrátit. Tak jsem se rozhodl, že se o tom pojedu další den přesvědčit.

Neúspěšné dobytí hor

Tento den jsem začal se skupinovou jízdou, protože měli trasu naplánovanou stejným směrem jako já a chtěl jsem trošku energie ušetřit na kopce v horách. Asi po 30 km jsem se od nich sám oddělil a nabral směr zámeček v horách - Lluc. Často o něm vyprávěli postarší pánové cyklisté, co sedávali vedle nás u večeře, jako o jedné z nejkrásnějších tras na Mallorce. V tento den se mi zachtělo zajezdit si sám v klidu vlastním tempem bez ohlížení, jestli ten za mnou stíhá.

Když jsem se dostal pod hory, tak to vypadalo docela slibně - policisté tam nebyli, značka zákaz vjezdu sice ano, ale byla odsunuta. A tak jsem se vydal přes serpentiny s příjemným stoupáním, krásným borovým lesem pomalu vzhůru až na místo, kde řezali stromy přes cestu. Pracovníci mi rukama-nohama vysvětlili, že výš se nedostanu, že nad nimi je dalších pár part, které dávají cestu dohromady.

A tak jsem smutný sjel pod hory zpátky do přístavního města Port de Pollence na zmrzlinu, odkud to podél moře na náš hotel bylo už jen pár kilometrů (záznam mé trasy v sekci Výjezdy ). Večer jsem se nahlásil na zítřejší jízdu, která vedla podél celého ostrova. Po pár dnech jsme se už všichni dostatečně znali, a tak jsme večery trávili většinou ve vestibulu u drinku, hráli žolíka nebo jen tak vykládali.

Křížem krážem přes ostrov

...po cestě zpátky jsme objevili krásnou pláž s průzračnou vodou...

Odjezd autobusu byl naplánován v 8:15. Ráno si dát rychlou snídani, nachystat se a vyrazit. Na Maroše byla tato trasa, která měla 115 km a + 1500 v. m, už velkým soustem po pěti dnech v sedle. Nasbíralo se nás přibližně 20. Když jsem si v autobuse prohlédl tváře, se kterými jedu na tento výlet, tak jsem zhodnotil, že dnes bude pěkný den. Výkonnostně to bylo +- zcela vyrovnané. Po asi hodině jízdy nás autobus vysadil na opačné straně ostrova, v přístavním městě Antrax.


Zapnul jsem GPX, načetl trasu a vyrazili jsme ve skupince asi cca 15 jezdců. Po pár kilometrech jsme začali stoupat do kopců. Cesta pokračovala příjemnými kopci nahoru-dolů, krásné sjezdy, silnice s minimem aut. Ano, přesně takhle jsem si představoval silniční cyklistiku na Mallorce. Checkpoint jsme si určili v historickém horském městě Valldemossa, kde bylo asi tak 13 stupňů a reálná zima. Inu, hory…


Tady jsme něco málo snědli, „docukřili“, dva odvážlivci z naší party se vydali dál přes hory do města Soller a my ostatní jsme pokračovali krásným dlouhým sjezdem z hor do vnitrozemí.

Některým už docházely síly, a tak jsme se rozdělili na 2 party. Jelikož posledních 30 až 40 km bylo relativně z kopce (-1 až 2%) a s větrem v zádech, rozhodli jsme se, že se pár z nás odpojí a trošku si zamakáme. Pod 50 km/h jsme šli málokdy. Byla to paráda.

Highlight jízda dovolenkové Mallorky s nejtěžšími parametry byla úspěšně za námi, Maroš mě čekal na pokoji s otevřenou lahví vína, která mají na Mallorce, mimochodem, opravdu výborné. Nakonec to u jedné lahve neskončilo, ale co, vždyť dovolená, ne?

Je třeba si i odpočinout

Ráno posledního cyklodne bylo po předešlém večeru mimořádně obtížné. Vlastně celé dopoledne. Ale počasí bylo krásné, a tak jsme se s Marošem dohodli, že dnes dáme jen oddechovou jízdu na Formentor, uděláme fotečky, po cestě zpátky si zajedeme posedět do přístavu - zkrátka vychutnáme si den a dostaneme kocovinu z hlavy. Přidala se k nám i Aňa s dalšími dvěma parťáky.

Počasí bylo ještě krásnější než pár dní zpět, když jsme byli na Formentoru poprvé. Hodně jsme fotili, užívali si výhledů, po cestě zpátky jsme objevili krásnou pláž s průzračnou vodou, kterou jsme poprvé úplně minuli.

Pak jsme se v Pollence zastavili na něco na zub na krásné slunečné terase, odkud nás čekala už jen cesta podél pobřeží na hotel. Kola jsme měli předat do 18:00, což jsme s přehledem stihli. Vždyť nikde nebylo napsáno, že těch 100 km denně musím dát, i kdyby nevím co.


Večer nás čekalo balení, poslední večeře - mimochodem, kuchyně v tomto hotelu byla na špičkové úrovni. Vyplatí se jezdit takto mimo sezónu na dovolené. Když jsem se díval, kolik by stálo ubytování v našem hotelu během léta, bylo to 3-4 násobně víc. Takto jsme dostali spoustu luxusu za málo peněz. A když se tam vypravíš přes Sporttour, dostaneš k tomu i full servis, co se cyklozážitků týče.


Tím, že byla velká a hlavně prý nejkrásnější část hor zavřená, určitě se na Mallorku jednou alespoň na pár dní musím vrátit, abych poznal i tuto část ostrova. Ježdění na Mallorce musí být určitě super i v podzimních měsících, kdy se teplota znovu dostane do normálů.

Geografická poloha Mallorky znamená, že nemusí být jen skvělým úvodem do sezóny, ale i jejím parádním zakončením. Po závodních dnech se už není třeba se tolik soustředit na trénink, sbírání kilometrů a výškových metrů a jízdu si tak můžete o něco více užít. Horké léto zase dává vysokou šanci tomu, že celý ostrov bude otevřený (a bez sněhu), tím pádem můžete navštívit například i legendární stoupání u vesnice Sa Calobra, či nejvýše položené cestičky.

A vzhledem k tomu, že už je víceméně offseason, jdou dolů počty turistů, ceny letenek i ceny hotelů. Výhrou jsou také teploty – zatímco u nás vládne podzim a zima, tento španělský ostrov stále nabízí velmi příjemných 20 °C.

Byli jste tam už někdo i během měsíců září - listopad?